Stigmata o psychických onemocněních

Než jsem se osobně setkala s tíhou psychického onemocnění, nedokázala jsem si ani představit, co to vše obnáší. Jak moc může být psychika mocná a jak velký dopad má na naše životy. Jakmile jsem okusila sílu panické poruchy, úzkosti a agorafobie, otevřely se mi oči a já se rychle utvrdila v tom, jak hluboce zakořeněná stigmata v naší společnosti jsou.

Psychická onemocnění, jako úzkostné poruchy a panická porucha, jsou stále obestřena mnoha předsudky a stereotypy, které mají zásadní dopad na životy těch, kteří s nimi žijí. Tito lidé se často ocitají ve světě, kde je stigmatizace nejen realitou, ale také bolestnou zkušeností, která ovlivňuje nejen jednotlivce, ale i naši společnost jako celek. Chci se s vámi podělit o to, jak stigma působí na lidi trpící úzkostí a panickou poruchou a jak můžeme společně bojovat proti těmto negativním jevům.

Někdy se mi zdá, že je téměř nemožné předat své zkušenosti někomu, kdo nikdy neprošel tímto labyrintem bolesti. Slova se zdají být slabá, když se snažím vysvětlit, co skutečně cítím. Trvalo mi dlouho, než jsem našla odvahu popsat své pocity. Až když jsem psala svou knihu, uvědomila jsem si, jak hluboko ve mně leží tyto příběhy, a že jsem to nikdy nikomu neřekla tak barvitě, jako v těchto stránkách. Kniha byla pro mě jako vypsání mé duše, příležitostí vychrlit všechny své pocity bez obav z nechápavých pohledů a reakcí. Dokonce i moji nejbližší mi přiznali, že netušili, co všechno jsem prožívala.

Je pro mě nesmírně důležité přiblížit lidem, co toto onemocnění skutečně obnáší, aby ti, kteří s ním žijí, mohli žít lépe, a aby ti, kteří mají v životě někoho s těmito potížemi, lépe pochopili, čím prochází. Pochopení je klíčem k tomu, aby se stigma psychických onemocnění postupně zmírnila.

Často jsem se setkávala s poznámkami, že to, co cítím, je přehnané, že vlastně necítím nic, a že se asi nudím, když mám čas přemýšlet o takových "hloupostech".  Často jsem toužila křičet a plakat, protože jsem si tuto poruchu nevybrala. Dala bych cokoliv za to, abych tyto neovladatelné pocity mohla zahodit.

Je mylné domnívat se, že psychická onemocnění byla dřív vzácná. Možná jich bylo méně, ale dnešní svět je jiný. Podívejte se kolem sebe – na uspěchanost, tlak na výkon a na nejistoty, které život přináší. V naší době je tak velké množství informací, že se snadno ztratíme v tom, co je důležité a co nikoli.

Důsledky stigmatizace úzkostných onemocnění mohou být fatální. Mnoho lidí se bojí otevřeně hovořit o svých problémech, což často vede k izolaci a osamělosti. Lidé se také obávají vyloučení nebo diskriminace na pracovišti, a to je odrazuje od vyhledání potřebné pomoci. V extrémních případech může stigma podněcovat rozvoj dalších psychických problémů, jako jsou deprese či sebevražedné myšlenky.

Sociální sítě navíc vytvářejí iluzorní obrazy o dokonalosti života, což jen zvyšuje tlak na jednotlivce. Je důležité ukazovat autenticitu, skutečné boje, které každý z nás svádí, aby lidé pochopili, že nejsou sami, kdo má psychické problémy. Je to lidské. Mnozí ani netuší, že by měli pracovat na svém psychickém zdraví. Nikdo z nás se nenarodil s darem žít bezchybně. Všichni se musíme potýkat se svými problémy, a pro některé z nás se to může projevit jako psychická porucha, která nám dá stopku.

Jaké jsou tedy předsudky, s nimiž se lidé s psychickými onemocněními setkávají?

1. Nedostatečná kompetence: Mnoho lidí se domnívá, že osoby s psychickými onemocněními nejsou schopny plnit výkonné úkoly nebo zaujmout odpovědná místa. Tento názor opomíjí schopnosti jedinců, kteří i přes své potíže mohou být velmi schopní.

2. Násilnost a nebezpečnost: Někteří věří, že lidé s duševními nemocemi jsou nebezpeční nebo mají sklon k násilí. Tento stereotyp je však daleko od pravdy, protože většina lidí s duševními poruchami není nebezpečná, naopak, často se stávají oběťmi násilí a diskriminace.

3. Přehnaná emocionalita: Předsudek, že lidé trpící psychickými onemocněními jsou "přehnaně emocionální" nebo "příliš citliví", může vést k zlehčování jejich pocitů a zkušeností, což ztěžuje komunikaci o jejich potřebách.

4. Slabost nebo nedostatek vytrvalosti: Je mylné myslet si, že psychické problémy jsou projevem slabosti nebo nedostatku odhodlání. Tento předsudek zanedbává hluboké biologické, genetické a psychosociální faktory, které ovlivňují vznik psychických onemocnění.

Boj proti těmto předsudkům a stigmatům je důležitý pro lepší život nejen těch, kdo trpí psychickými onemocněními, ale pro celou společnost. Otevřeme brány empatie a porozumění; pokaždé, když se podíváme na psychické zdraví s větší laskavostí a respektem, pohybujeme se směrem k uvědomění, že každý z nás může potřebovat pomoc – a to je naprosto v pořádku.

Petra