Panická porucha a jak jsem našla sílu bojovat

Když se na mě spousta lidí nyní dívá, hovoří o mně jako o silném člověku. Dostávám otázky, jak dokážu být v životě tak silná. Víte, někdy vám v životě nic jiného nezbývá. Pamatuji si velmi barvitě chvíle, kdy jsem seděla na posteli a plakala. Dívala jsem se za oknem a ptala se sama sebe, jestli takový život vlastně chci žít. Panická porucha, úzkosti a agorafobie mě sžíraly při každém mém nádechu a každém kroku. Byla jsem tak vyčerpaná z každého dne, z každého otevření očí, z každého nádechu. Má únava dosahovala takové úrovně, že jsem si nepřála nic jiného než jen ležet. Pořád jsem přemýšlela, jestli má vůbec takový život smysl, ale myslela jsem, že nemám sílu jej jakkoliv změnit a vlastně jsem možná ani nechtěla. Bála jsem se jakékoliv změny.  Byla jsem na dně. To dno bylo ještě hlubší než oceán sám. Dívala jsem se na sebe do zrcadla, křičela na sebe, plakala a vůbec netušila, jak dál. Neustále jsem sama sebe mučila otázkami, proč právě já? Co jsem komu udělala? Najednou jsem si uvědomila, co jsem vlastně celou dobu dělala sama sobě. Jediný člověk, o kterého jsem nepečovala, jsem byla já. Ztratila jsem se na cestě života, a ztratila jsem to, kým jsem ve své vlastní podstatě byla, a celou svou duši.

Stála jsem před rozhodnutím: zavřít se do psychiatrické léčebny, přijít o vše, co jsem roky budovala, nebo najít způsob, jak to celé zvrátit. A právě v tu chvíli přišla ta pomyslná "síla".

Já přece o svůj život nepřijdu, nejsem taková "sračka", abych to celé vzdala! Já už takhle "žít" prostě nechci, ať to stojí, co to stojí!

Byla jsem ve stavu, kdy mi bylo jedno, zda celou tuto cestu přežiju. V té chvíli jsem si uvědomila, že je čas investovat do své proměny všechno, co mám, i navzdory všem těm hrozným pocitům a bolestem. Byla jsem odhodlaná změnit svůj život ve všech ohledech. Mým jediným přáním bylo už se takto necítit, najít sama sebe a dosáhnout vnitřního klidu.

Toto byl přesně ten okamžik, kdy se všechno začalo měnit. Byla jsem odhodlaná k přeměně, avšak tehdy jsem ještě netušila, že na této cestě se nestanu někým jiným. Místo toho mě vrátí zpět k sobě samé, k tomu, kým jsem vždy měla být. Obnovím spojení s tím, co mě skutečně naplňuje, odložím masku a hluboce pochopím smysl svého života. Začnu žít podle svých vlastních přání, nikoli podle očekávání druhých. Přestanu říkat "ano" tam, kde bych měla říct "ne", a konečně začnu žít tak, jak to cítím a jak chci. A hlavně se začnu mít konečně ráda.

 Více se však dozvíte v mé knize "Život s panickou poruchou".

S úctou,

Petra