Je panická porucha nepřítel?

Když jsem procházela nejtěžším obdobím svého života a trpěla panickými záchvaty několikrát denně, cítila jsem se uvězněná ve svém strachu. Každý krok ven (i jen procházka po zahradě) byl plný úzkosti a hledala jsem pouze východisko v lexaurinu, který jsem v danou chvíli viděla jako svého největšího přítele, který mě chrání. Protože jsem neuměla pracovat se svými emocemi. Byla jsem však zoufalá a nedokázala jsem si představit, že takto budu fungovat do konce života. I když jsem zahlcovala svou mysl četbou článků o práci s úzkostí, v té chvíli to pro mě nebylo prioritou. Byla jsem v módu přežití, soustředěná pouze na to, abych se najedla, došla do práce a mohla jít spát. Moje mysl byla unavená a přetížená negativními myšlenkami.

Každodenní život se stal výzvou a ve svém srdci jsem toužila prožít alespoň jeden den bez úzkosti. Když jste ve stavu takového zoufalství, je těžké se s čímkoli vypořádat – jakýkoli krok se stává obrovským rizikem. Postupem času jsem však začala přemýšlet: Co mě má tato zkušenost naučit? Proč právě já? Když jsem se zamyslela hlouběji, uvědomila jsem si, že panická porucha mě přišla zachránit a ne zničit. Byla to jako varovná signalizace, která mě zastavila, abych zpomalila a naslouchala svému nitru.

Zamyslela jsem se nad tím, jak vedu svůj život. Skutečně žiji tak, jak chci? Dělám to, co mě baví? Mám dostatek sebevědomí a umím říkat "ne", když to potřebuju? Čas, který jsem trávila obětováním se pro práci a spokojenost druhých, mi bránil věnovat se sama sobě. Myslela jsem, že jsem nesmrtelná, a ignorovala jsem potřebu odpočinku a péče o své duševní zdraví.

Co mě tato zkušenost naučila? Někdy je potřeba, aby přišla zásadní rána do života, abychom si uvědomili, že se musíme naučit být přítomní, vděční a naslouchat svým emocím. Naučila jsem se říkat, co cítím, a nebát se toho, jak to budou hodnotit ostatní. Vrátila jsem se k sobě samé a začala se mít ráda takovou, jaká jsem.

Dnes vím, že život není o honbě za penězi nebo vnějšími úspěchy, ale o prožívání přítomnosti a ocenění maličkostí. Když máte zdravé tělo a klidnou mysl, vaše potřeby se mění. Zatímco nemocný člověk touží po klidu a pohodě, zdravý se často honí za obdivem a výkonem.

Přeji vám, abyste panickou poruchu přestali vnímat jako nepřítele. Pochopte, že přišla, aby vám pomohla napravit to, co ve vašem nitru nefungovalo. Je důležité si uvědomit, že potlačené emoce se musí dostat na povrch, jinak nás mohou zavalit. Pamatujte si, že život přináší nejen krásné chvíle, ale i těžké momenty, kterým se nedá vyhnout. Klíčem je pěstovat psychickou odolnost a měnit úhel pohledu na náročné situace.

Ať už se rozhodnete jakkoli, věřte, že bude lépe. Pracujte na sobě krok za krokem v souladu se svými hodnotami. Nenávist vůči sobě samému nevěstí nic dobrého. Učte se mít rádi a pečujte o sebe tak, jak pečujete o ostatní.

Vzala mi toho opravdu moc, ale zřejmě musela vzít tolik, abych pochopila, co je život a co je v tom životě podstatné.

Petra

Více se dočtete v knize "Život s panickou poruchou".