Můj převratný let letadlem s panickou poruchou

Stále tomu nemůžu uvěřit, ale tato cesta mi otevřela nové možnosti. Zvládla jsem to! Jak to celé probíhalo?

Od samého začátku mi osud kladl překážky, které mě neustále zkoušely, jak moc to myslím vážně. Pro mě to nebyla "jen" cesta letadlem, ale vykročení ze svých strachů, překonání sebe samé a převrat v mém životě s panickou poruchou a úzkostmi. Kdyby mi tohle někdo řekl před pár lety, nevěřila bych mu.

Několik dní před odletem byla moje mysl jako jeden obrovský alarm. Strachy do ní neustále vstupovaly a odrazovaly mě. Vedla jsem sama se sebou neskutečné boje. Byla jsem na rozhraní mezi překonáním strachu z létání a obavou, že se mi panická porucha a úzkosti vrátí nebo se posunu v životě zase o kus dál. Strach mi říkal: "Nikam nejeď, vrátí se ti úzkosti, budeš na tom jako kdysi." A moje odhodlání žít život, jaký chci, mi odpovídalo: "Jdi do toho, zvládneš to a budeš si moct splnit všechny sny, které v sobě máš." Měla jsem pocit, že mi hlava exploduje, ale cítila jsem, že je ten správný čas.

Dva dny před odletem měla moje maminka zdravotní problém a já najednou nevěděla, co mám dělat. Moje cesta a odhodlání se začalo hroutit. Měla jsem totiž jet na dovolenou s mamkou, sestrou a synovcem. Já tedy letadlem sama a oni autem. Naštěstí se její zdravotní stav zlepšil, ale bohužel nemohla na dovolenou jet.  Stála jsem tedy před rozhodnutím, že se vzdám letu a pojedu se sestrou autem, aby nebyla na cestu sama. Vnitřně jsem však cítila, že když to udělám, potlačím sama sebe a možná uteču před svým strachem. Řekla jsem si: dost! Musíš letět a čelit tomu strachu. Večer před odletem má nervozita dosáhla vysokých hodnot a já si lehla k meditacím a snažila se srovnat. Pořád jsem si říkala, jestli mi to za to riziko stojí. Vždyť jsem vděčná za to, jak na tom jsem, tak proč riskuji, že se mi to vrátí?

V den odletu jsem vyrážela z domova v 7:00. Moje fenky nervozitu cítily a jejich "divadelní představení" nabralo na obrátkách. Stála jsem ve dveřích, dívala se na ně a po tvářích mi tekly slzy. Dělám správně? Opravdu je to ta cesta, kterou chci absolvovat? Co když neustojím letadlo? Co když budu mít záchvat za letu? Co když zkazím rodině dovolenou? Co když budu mít jeden záchvat za druhým a jediné, na co budu myslet, je cesta zpátky? Co když se mi celé to peklo úzkostí vrátí? Ale pořád ve mně byla ta síla, která mi našeptávala: "Překonej to, chceš jednou letět do té Ameriky, tak neztrácej čas strachy." Sedla jsem do auta a vyrazila.

Dojela jsem na letiště a cítila, jak už je to blízko. Stála jsem tam jako malá holka, s pocitem, že ten velký svět neustojím. Spousta lidí, spousta hlasů, spousta otázek v mé hlavě. Před odletem jsem si zaplatila "Fast tracking", abych nemusela nikde stát ve frontě a neutekla. Vše proběhlo hladce a prošla jsem během pár vteřin. Procházela jsem tou obrovskou halou a srovnávala si hlavu. Jediné, co jsem si připouštěla, bylo, že to prostě zvládnu. Abych to podpořila, dala jsem si v restauraci Aperol. Můj strach se na chvíli vystřídal s pocitem, že bych mohla letět i na křídle. Ten alkohol někdy vezme zábrany:D V odletové hale jsem si sedla k pianu a zahrála pár skladeb. Byla jsem ve svém světě, ve své hlavě, ve svých myšlenkách a uklidňovala se přesně tak, jak jsem potřebovala. Nezáleželo mi na tom, jestli hraju dobře, nebo ne, jednala jsem tak, jak moje duše potřebovala.

Poté začal nástup do letadla a já vyrazila vstříc své nové životní etapě. Usadila jsem se na sedadlo u okénka. Vedle mě seděla jedna paní. Zeptala jsem se jí, jestli se bojí létání. Řekla mi, že ne, a že ať nemám strach, že letadlo je chráněno. Hned se mi rozzářily oči a poznala jsem, že vedle mě sedí někdo, koho mi seslal sám Bůh. Odvětila jsem, že mám strach, protože je to pro mě důležitá událost, kdy dávám v sázku samu sebe, a že mám úzkosti a panickou poruchu. Usmála se na mě a řekla, že ví, co to je. Chytla mě za ruku a řekla mi, že to zvládneme. Slza mi ukápla štěstím a dojetím. Jak někdo naprosto cizí najednou utiší to vše, co se ve mně odehrává?

Hned jsme si sedly a povídaly si celý let. Najednou jsem necítila žádný strach. Najednou jsem cítila obrovskou vděčnost za to celé. Za to, že jsem to zvládla, za to, co cítím, za to, že můj život nabírá zase lepší směr. Dívala jsem se z okénka na ty oblaka a uvědomila si, jakou obrovskou lásku a vděčnost k životu cítím. Nevěřila jsem, že tohle někdy ještě zažiju. Let proběhl naprosto bez problémů a já si z něj odnesla nádherný zážitek a kontakt na tu skvělou ženu, která byla ve správný čas na správném místě. Děkuji ti a děkuji sama sobě.

Jak tedy překonat cestu letadlem, i když tam nebude žádná kouzelná paní?

Musíte si uvědomit, že tímto krokem neriskujete, ale posouváte svůj život zase o další úroveň. Jak už jsem zmiňovala, strach roste, když mu dáváte přednost a když před ním utíkáte. Jakmile se mu ale postavíte čelem, ztratí svou sílu. Vaše přesvědčení musí být silnější než strach, který vás neustále nabádá k útěku. Klidně si s sebou vezměte léky na uklidnění, ale použijte je jen ve chvíli, kdy už to nebude únosné. A co je nesmírně důležité a co jsem "drtila" celý let, je talisman. Ta malá oblíbená věcička, která vás bude chránit. Já měla svou malou kouzelnou sovičku.

A hlavně si uvědomte, panický záchvat a úzkost může přijít, ale vy ho zase zvládnete jako vždycky. Neutíkejte před tím, prociťte veškeré emoce, které v sobě máte. Přiznejte si, že máte strach. Pojmenujte ho, zvědomte si ho, ale nedejte mu tu sílu vám vzít vše, co ve svém životě milujete. 

Dovolená proběhla nádherně. Žádný záchvat, jen radost, vděčnost a neskutečný pocit, jakou cestu jsem v životě ušla. Měla jsem chvílemi pocit, že sním a že tohle celé nemůže být pravda.

Věřte, že to taky zvládnete. Jakmile přijde ten správný čas, poznáte to. Nenechte se hlavně nikým do toho tlačit. Dejte si čas, kdy sami ucítíte, že to opravdu chcete. Právě to chtění a ta touha žít bez úzkostí a panických záchvatů je tou silou, která vás na každém kroku žene kupředu.

S úctou,

Petra

Tady máte fotografie z té úžasné cesty: