Chystám se letět letadlem

Pro někoho rutina a pro mě jedna z obrovských zkoušek na mé cestě z panické poruchy. Příští týden poprvé od dob úzkostí nasednu do letadla. Sama. Víte není to pro mě "jen" cesta letadlem, ale velká zkouška mé cesty z úzkostí. Upřímně cítím strach a obrovské odhodlání. Nicméně se nejedná o strach z letu, ale o strach ze sebe samotné, jak na to zareaguju. Jak to celé ustojím, jak moc mě to posune dopředu nebo dozadu? Co bude následovat? Jak moc mě to ovlivní v mém dalším fungování v životě?

Poslední dny mám těchto otázek plnou hlavu. Dělám správně? Nevrátí mě to zase zpátky? Netuším, ale vím jistě, že když to překonám, tak mě to zase může posunout o míle daleko. Snažím se o vědomé soustředění na posun vpřed a ne vzad. Panická porucha a úzkosti mě téměř 7 let držely zpátky, strach vždy vítězil a postupně mi bral vše, co jsem měla ráda. Pořád jsem jen ustupovala, abych si chránila své bezpečí a vystoupení z komfortní zóny, byl nepředstavitelný problém. Jenže já se už nechci definovat a ovlivňovat svým strachem. Jsem člověk, který miluje život a ta láska k životu mě žene kupředu. 

Měla jsem možnost jet autem a vyhnout se tomuto celému, ale já si řekla už dost útěkům, jsem připravená, zavřít se do toho "tubusu", ze kterého není cesta ven.

Jsem připravená tomu čelit a proto jsem se rozhodla do toho letadla nasednout sama. 

Jen já a moje myšlenky, které mě roky tak děsily. Věřte mi, že jsem nyní přehlcená tím vším a moje hlava je před výbuchem, protože bojuju sama se sebou, abych si udržela tu sílu a pozitivní naladění, že to vše dobře dopadne.

Tak mi držte palce, protože vím, že když to překonám já, tak mohu spoustě z vás ukázat, že to taky zvládnete a to je pro mě jeden z dalších motorů, jak to celé ustát.

Jak se řeklo v mém oblíbeném filmu Toy story:

"Vzhůru do oblak a ještě dál."

S úctou,

Petra